Iracionálních zákonů dávání

Tedy to je skutečný skvost - senátní návrh zákona o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě. Takový doslova učebnicový, na první pohled zřejmý nesmysl jsem již nějakou dobu neviděl. Samozřejmě, účelem je úplný zákaz prodeje v určených (celkem 7) svátečních dnech a omezení prodeje na Štědrý den. Některé argumenty zahrnuté do důvodové zprávy jsou opravdu kouzelné, např. následující velmi otevřené tvrzení, které odkazuje na výjimku z působnosti zákona pro provozovny s prodejní plochou do 200 metrů čtverečních (jejda, proč 200?!?):

"Dopad na malé a střední podnikatele bude kladný, neboť zákon nepřímo omezí konkurenci od velkých podnikatelů."

Nebo třeba následující argument, který mi jaksi velmi nutkavě připomíná onen výrok (nepravdivě a difamačně) připisovaný Marii Antoinettě: "Když nemají chleba, proč nejedí koláče?":

"Sociálními (sic!) dopady budou příznivé, neboť lidé budou mít více volného času, aby se mohli věnovat své rodině a koníčkům, na což klade EU zvýšený důraz. Pracovní život by neměl negativně zasahovat do rodinného a osobního života."

Bezprostředně problematické by nepochybně byly dopady i na samotnou realizaci rodinného života - téměř jistě by totiž byly převážně perverzní. Ponechám stranou zřejmou příjmovou rovinu (typicky ti zaměstnanci opravdu o svátcích nepracují proto, aby se vyhnuli otravnému posedávání v rodinném kruhu, který jinak jejich nepřítomností strádá) a uvedu dva snad mírně netriviálnější případy, na něž by taková regulace negativně dopadla: 1) kdysi jsem coby průvodce  brigádničil na Staroměstské radnici a služby na Štědrý den, Silvestr, Nový rok atd. byly z evidentních (a ve vlastním slova smyslu sociálních) důvodů rezervovány pro průvodce - seniory, kteří neměli ty dny s kým trávit, přitom ne že by v tu dobu byla návštěvnost právě malá; 2) řada pracovníků v prodeji pracuje na "dlouhé a krátké týdny", vesměs jde o zaměstnance, kteří pracují daleko od svého bydliště (čti: daleko od oné rodiny, kterou se předkladatelé ohánějí); tito zaměstnanci právě využívají své "krátké týdny" (standardně 4 volné dny po 10 pracovních) k cestě za rodinou, popř. ke svým volnočasovým aktivitám (no ano, anebo ke studiu či výkonu jiného zaměstnání...). Takoví lidé by zákonem zajištěné volno jistě s radostí nevítali.

Zcela zjevná je naopak nesmyslnost návrhu ve vztahu k těm, kteří např. "české" vánoce neslaví (což třeba obvyklá pravoslavná pokladní v supermarketu?), či je jim česká státnost pochopitelně fuk (kupř. velkoobchodník v Saparii, jehož zákazníci rovněž běžně nebudou staří čeští vlastenci). Není, takto nahlížena, navržená norma též na samé hraně čl. 2 odst. 1 Listiny?

Asi i bez výslovné informace lze odhadnout, že tento návrh původně vzešel z - wait for it - odborů (možnosti, že by byl iniciován církevními, resp. církvím blízkými kruhy, nenapovídá navržený výběr a rozsah tabu-dní). Také musím říct, že toto je současně případ, který svým způsobem zavdává důvod k tomu spatřovat jistá pozitiva ve stávající prezidentsko-parlamentně-ústavní situaci: Poslanecká sněmovna (a dost možná i vláda) již dost možná nebude mít kdy rozhodovat o takovýchto pitomostech. Jediným, a to opravdu jen relativním (pokud by se třeba přijetí takového předpisu jevilo jako nevyhnutelné, či bylo argumentováno komparací s obdobnými zákony v jiných zemích), pozitivem stávajícího senátního návrhu je pouze opravdu dosti omezená množina dní v roce, na kterou by eventuálně dopadl.